SDH Sudoměř

Stránky dobrovolných hasičů z malé jihočeské vesničky.

HISTORIE

Historie SDH Sudoměř

Uplynulo již mnoho let od doby, kdy byl oficiálně založen SDH Sudoměř. Stalo se tak 20. 12. 1931 za přítomnosti zástupců hasičské župy Písecké (jelikož Sudoměř patřila pod okres Písek). Zakládající sbor tvořilo 28 členů.
Oficiálně se tak stalo dne 7.1. 1932, kdy byl „U Kotalů“ zvolen první starosta sboru p. Fr. Jirka (zdejší mlynář),
velitelem p. J. Kynkor a ostatní členové výboru. Tímto začíná histori SDH v Sudoměři.

První motorovou stříkačku a přípřež získal sudoměřský sbor při slavnostním předání dne 28.5. 1933 při příležitosti I. sborové slavnosti konané v Sudoměři. O hasičské hnutí byl velký zájem, o čemž svědčí i účast na slavnosti, které se účastnilo na 400 lidí.
Sbor zde však byl hlavně pro pomoc bližních a tak se za svou existenci najedenkrát osvědčil. Jeho členové se účastnili každoročně několika požárních cvičení. Velké nadšení a obětavost pro hasičskou organizaci ze strany členů sudoměřského sboru byla (a je) patrná.
I když v letech 1939 - 1945 zuřila II. světová válka, přes těžkou dobu hasičský sbor stále spolehlivě fungoval.

Po válce se sbor vesele rozrůstal a stal se neodmyslitelnou součástí obce.
V roce 1957 bylo usneseno založení hasičské (požární) zbrojnice, která byla zcela dodělána v roce1964. Sbor byl opět aktivní,
když se účastnil záchraných prací při požárech, účastnil se cvičení, školení, a třeba i různých slavností. Dále byly prováděny každoroční požární prohlídky obce. V roce 1962 byla lehce zmodernizována stříkačka a to až v Táboře. Šlo hlavně o zlepšení manipulace se stříkačkou a její dovybavení. Byla též postavena požární nádrž uprostřed vsi.
V roce1972 se tehdy Požární sbor v Sudoměři spoluúčastnil na vybudování pomníku padlým ve světových válkách. Dále vznikl okrsek s nynějším číslem 17, do nějž společně se Štěkní, Čejeticemi, Vítkovem, Mladějovicemi a Novými Kestřany patří také SDH Sudoměř.

Náš sbor každoročně pořádá lednový hasičský ples spolu se sborem z Čejetic, stavění máje, pouťovou zábavu, výroční členské schůze, účastní se námětových cvičení, hasičských soutěží, ale například také slavností při výročích husitské bitvy u Sudoměře
u Žižkovy mohyly a samozřejmě i ostatním akcím.

V roce 1981 přibyla ke sboru nová stříkačka PS12. Naše mašina je stále aktivní, přibyla k ní však kolegyně (sloužící při požárním sportu).
Dnešní sbor čítá 52 členů.

Kromě základních předpokladů pro hasičský sbor se soustředíme také na soutěžení v požárním sportu. Na to, jak malá vesnička jsme, oplýváme silnou základnou těch, kteří se práci v SDH chtějí věnovat.
V roce 2005 se nám opět konečně podařilo složit družstvo žen, což přidává na kráse tomuto odvětví. Na poli soutěžním se při ohlednutí na podmínky, kterých se nám dostává, vcelku daří. Je třeba doufat, že nám tento krásný sport v naší malé vesničce vydrží.
Nadšení nechybí!

 


Historie Sudoměře

Nejstarší známý držitel obce byl Čadek ze Sudoměře, o kterém jsou zprávy z let 1318-1323, kdy vedl řadu jednání s Vilémem ze Strakonic, jehož byl pravděpodobně služebníkem. Jeho nástupcem se stal v roce 1329 syn Janek ze Sudoměře, který se stal později farářem v Paračově a kanovníkem na Vyšehradě a ve Vratislavi. Jeho bratr Předvoj byl v roce 1342 rovněž kanovníkem ve Vratislavi a v roce 1346 děkanem pražským. Z jejich nástupců se rozdělily dvě vladycké rodiny - Řepičtí a Dívčičtí ze Sudoměře. Z tohoto rodu žili na počátku 15. století dva bratři Nedamír a Kunášek. Prý je uváděn poprvé 1390 jako svědek na listině Beneše z Dubného a oba vlastnili v roce 1398 zboží v Dívčicích s Nakřím. Jejich nástupci byli bratři Hanek a Mikuláš ze Sudoměře pa­trně synové Kunáškovi, kteří v roce 1437 uzavřeli smlouvu o dědictví s Chvalem Řepickým z Machovic a Kuna­šem z Machovic, tak aby jedni mohli po druhých dědit. Bratři vlastnili tvrz v Sudoměři, poplužní dvůr a ves, dále tvrz v Dívčicích, poplužní dvůr, ves a dvory kmecí v Ponědraži. Machovští vlastnili Řepici a Machovice.

Od poloviny 15. století patřila Sudoměř vladykům z Hracholusk. Dva bratři tohoto rodu Mikuláš a Ctibor v roce 1491 prodali Sudoměř tvrz, dvůr poplužní, ves celou s řekou Otavou, rybníky, s tůní řečenou Bílá voda a mlýnem Kašparovi Robmhápovi ze Suché za 1200 kop gr. č. Nový majitel prodal svou původní tvrz Suchou a ze Sudoměře udělal druhé sídlo svého rodu. V roce 1519 po něm dědili jeho synové Jiřík, Václav, Valeš Ondřej a Mikuláš. Protože jednotlivé díly při dělení majetku byly malé, přenechali je za 3000 kop gr. č. svému bratru Václavovi. Současně mu v roce 1521 odevzdali své Zborovské zboží. Václav byl v letech 1513, 1523 a 1528-1530 místopísařem království. Přikoupil k Sudoměři další vesnice a v roce 1524 provedl směnu s Kryštofem ze Švamberka, kterému přenechal tvrz v Sudoměři s dvorem a vsí, Ražice a plat v Humňanech výměnou za panství v Ratajích. V roce 1534 po smrti Kryštofově měly připadnout jeho synům Janovi, Bohusla­vovi a Ratimírovi vedle rozsáhlých majetků také statek v Sudoměři s rybníkem Řežabincem, ale ti nakonec své díly v roce 1540 odevzdali Jindřichovi Staršímu ze Švamberku, který spojil Sudoměř s Kestřany.

Zdejší tvrz zpustla po roce 1534 za vlády Švamberků a jako poustka se připomíná v několika zápisech při popisu zboží v Kestřanech v 16. století. Polohu středověké tvrze v Sudoměři dosud spolehlivě vymezují zbytky obvodového příkopu na zahradě usedlosti čp. 15 při severozápadním okraji obce. Vjezd do usedlosti nepochybně zachovává původní příjezdo­vou trasu ke tvrzi, samotné původně roubené obytné stavení čp. 15 je však až barokní z 18. století, postavené z části na starších zdech tvrze, jak je dosud patmo při zahradním, severozápadním nároží objektu. Vrchol tvrziště byl při dřívějších úpravách zarovnán, při úpravách dvora bylo podle sdělení majitelky pí Dunovské vykopáno množství keramiky, klíče, železná vidlice a 3 plasticky zdobené kachle. Povrchový průzkum severní části tvrziště (J. Frohlich, 1978) přinesl nálezy dalších zlomků nádob a pokliček (ulož: M. Strakonice, i. č. A 737) mezi západním čelem chalupy a novodobými hospodářskými objekty čněl z úrovně dvora podle dalšího sdělení majitelky rozměrný kámen, dnes zavezený, který údajně B. Dubský považoval za zbytek brány. Tvar parcely i místní tradice svědčí o tom, že k území tvrze patřil původně i prostor dvora čp. 17, sousedící po jižní straně, kde se dříve říkalo "Na baště". Místní pověsti se zmiňují o podzemních chodbách, které prý sem vedly až ze Stěkně a do kterých se lidé propa­dali.